Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


Kapitola 7. - Přes močály 1/2

3. srpna 2012 v 23:33 | Keavy


Reg stála na dně jeskyně a prsty přejížděla po jedné její stěně. Pohybovala se pomalu, jako jediná barevná šmouha uprostřed nekonečné šedi. Vlastně ne, kámen byl protkaný jemnými tenkými žilkami čirého krystalu, které vydávaly matné světlo, díky němuž bylo v jeskyni alespoň trochu vidět.
Po chvíli ruku spustila, otočila se ke stěně zády a vydala se napříč jeskyní a postupně zrychlovala, až se nakonec dala do běhu úplně. Ústí jeskyně se pomalu blížilo a před ním stála tabule s černým nápisem, lemovaná světlem. Po matném osvětlení uvnitř řezalo do očí jako žiletka. A postupně sílilo a sílilo a oslepovalo, až se všechno okolo změnilo jen na nekonečnou bílou plochu.

Lessie najednou ucítila, jak ji chytila čísi ruka a srazila ji stranou.
"Málem jsi vrazila do stromu," vysvětlil Cedric.
"Aha, děkuju," vymanila se z jeho sevření. Jenom se usmál.
"Nad čím jsi přemýšlela?" zeptal se Paddy.
"V noci se mi něco zdálo," odpověděla a rozhlédla se po ostatních. Nevypadali nijak překvapeně, nebo se na to ani nesoustředili.
"A co?" zeptal se nepřítomně Nogori. Rozhlížel se ostražitě po okolí, jakoby očekával nějaké nebezpečí, které na něj každou chvíli vykoukne.
Zavrtěla hlavou. Po pravdě řečeno si nebyla úplně jistá, co to vlastně bylo. Nebo byla, ale nevěděla, co si o tom snu má myslet. Ještě nikdy se jí o Reg nezdálo.
Asi toho na mě bylo poslední dobou moc, usoudila nakonec. To byla pravda. Zažila toho opravdu hodně. Ještě před dvěma týdny by ji ani omylem nenapadlo, že potká Cedrika a s ním, svým nejlepším přítelem a jejich společným učitelem bude hledat svoje ztracené dvojče. Také by ji nikdy nenapadlo, že se podívá do reaktoru a málem ji to zabije. Při této myšlence se bezděčně zahleděla na konečky prstů. Stále byly slabě průsvitné. Když jimi však zamnula o sebe, pořád cítila, že jsou normální. Alespoň v rámci možností.
"Kde teď vlastně jsme?" zeptala se.
"Do zítřejšího večera bychom tam mohli být," odtušil Cedric, který se přesunul zase kousek dopředu. Najednou ztuhl. Jednou rukou jim pokynul, ať zůstanou stát a druhou si přiložil ke rtům. Všichni se zastavili a poslouchali. Před nimi se ozýval dunivý dusot několika párů kopyt. Cedric se zamračil a uhnul na stranu k velkému kameni zaraženému hluboko do země. Nacházeli se uprostřed řídkého hájku plného obrovských hladkých balvanů a listnatých stromů. Protože byl teprve duben, nerostlo na nich ještě tolik listů a ty drobné, které sotva stihly vypučet, neposkytovaly moc stínu. To ale bylo jedno, protože slunce si už víc jak dva týdny dávalo přestávku.
Všichni Cedrika následovali.
"Co by tu asi tak mohlo být?" otázal se Paddy rozrušeně. Lessie jen pokrčila rameny.
Hluk se čím dál tím víc přibližoval a nakonec se z lesního porostu vynořil divočák. Za ním se pletlo pět malých pruhovaných selátek. Celá rodina měla očividně naspěch a jich si sotva všimla.
"Připlést se jim do cesty, máme poněkud nepříjemný zážitek," utrousil Nogori, když všichni zmizeli mezi stromy.
"To ano," kývl Cedric, "ale stále to není to nejhorší, co můžeme potkat dál. To jsem vám chtěl říct."
"A proč jsi nám to neřekl hned?" zamračil se Paddy.
"Promiň, omlouvám se. Ještě stále jsme tam nedorazili, tak se teď můžete otočit a jít zpátky," odpověděl mu Cedric.
Paddy si povzdechl. Nepočítal s tím, že by tahle cesta mohla být jakkoliv nebezpečná. Teď tušil, že už tomu tak bude. Možná by se měl připravit na nejhorší. Jeho rozhodnutím najít Reg to však nijak neotřáslo, spíš naopak. Jestli míří úplně sama do těchto nebezpečných končin, pak je jasné, že jí musí pomoct.
Vydali se dál. Cesta byla poměrně příjemná - kráčeli po staré cestě vinoucí se lukami a řídkými listnatými hájky. Po celý zbytek dne se nestalo nic zvláštního, snad jen kromě toho, že večer byli jak Paddy, tak Lessie tak vyčerpaní, že usnuli skoro vestoje. Ušli toho dost; podle toho, co Cedric odhadoval, byli zhruba v polovině cesty. Už zbýval jen kousek a měli by narazit na jeho neoblíbený úsek - močály.
Nedalo se říct, že by byly samy o sobě nebezpečné. Nebezpeční byli spíš ti tvorové, co tam žili. Alespoň to tak tvrdil.
"Jak moc to může být ještě nebezpečné?" zeptala se druhý den Lessie.
Cedric se na ni podíval. Vypadala poměrně křehce, ale teď už věděl, že to není tak úplně pravda.
"Dost," odpověděl pak. Když viděl její výraz, radši hned dodal: "Ale hodlám se tomu všemu vyhnout."
Na ni se asi musí opatrně, pomyslel si.
Nogori přikývl. "To děláš dobře, chlapče. Ale možná by bylo lepší, kdybys nám o tom nebezpečí neříkal vůbec. Mám pak špatné svědomí z toho, že jsem dovolil těmhle dětem, aby šly také."
"Stejně bychom vás sledovali," namítl Paddy.
"Proč vlastně tvoje sestra utekla?" zeptal se Cedric.
"To bych také ráda věděla," povzdychla si Lessie, "jmenuje se Reg, abys jí příště mohl říkat jménem."
"Jestli se o ní ještě zmíním, že?" usmál se Cedric a zabočil po skoro zaniklé lesní pěšině mírně doprava. Nechtěl se brodit vysokou trávou. Navíc by tu mohl narazit na nějakého hada, který si přivstal. I když by byl pořád ještě hodně pomalý a nemotorný, nebylo by to úplně nejmilejší setkání.
Když stanuli na pokraji dalšího lesíka, odhadoval, že může být tak pět nebo šest hodin večer. Zkontroloval hodinky, jak moc se zmýlil. Ukazovaly tři hodiny. To bylo zvláštní, protože se stmívalo. A také ukazovaly datum pátého prosince. Tiše si povzdechl. Říkal si od začátku zimy už několikrát, že by si měl dojít koupit baterky, ale ještě se k tomu nedostal. Jako by to nebylo jedno, když hodiny na kostelních a radničních věží šly vždycky dobře a protože neměl zase tolik přátel, nemusel chodit nikam včas. Nebo spíše nemusel chodit nikam.
Lesík pomalu mizel a nahradily ho místy roztroušené olše a vrby. Traviny a jiné rostliny začaly prorůstat rašeliníky a jiné mechy nasáklé vodou.
"To bude ten nejnebezpečnější úsek?" zeptal se Paddy opatrně.
Cedric kývl. "Žije tu poněkud mrzutý plaz. Ale protože je jaro, mohl by být pomalejší než obvykle, takže bychom ho nemuseli vůbec potkat. Anebo třeba může být mrtvý, kdo ví."
"Aha," hlesl Paddy. Neměl plazy zrovna v lásce.
Nogori měl jiné starosti. "Jak se dostaneme přes močály?"
"Coregrad byla kdysi vesnička, takže tady lidé měli vybudovanou stezku. Za ta léta je sice v dost bídném stavu, ale pořád tu je. A močál je také trošku zanesený, takže by nehrozilo tak velké nebezpečí, pokud bychom z ní sešli."
Nogori pokýval hlavou a zamyšleně se podíval po Paddym s Lessie.
"Jestli nám chcete něco vyvracet, tak vám rovnou oznamuju, že jdu dál," prohlásil Paddy, když si všiml jeho pohledu.
Nogori jen se slabým povzdechem znovu přikývl a vydal se za Cedrikem.
Paddy si dal záležet, aby šel vedle Lessie.
"Jak se ti Cedric líbí?" zeptal se jí šeptem. Za dva dny si na něj sice nedokázal udělat pořádný obrázek, ale domyslel si, že nejspíše nebude tak hrozný. Jeho zamlklost přičítal tomu, že je většinou sám.
"Předevčírem mi pomohl, takže mu věřím," odpověděla Lessie, také šeptem.
"Jak ti pomohl?" podivil se Paddy.
"Proti dvěma lupičským bandám, které mě objevily, když jsem byla venku."
"No teda! Jak to, že mi to nikdo neřekl dřív?"
"Protože o tom nikdo nevěděl," pokrčila Lessie rameny, "promiň, zapomněla jsem ti to předtím říct. Odpustíš mi to?" otázka nesla slabý ironický podtón. Jak si pak uvědomila, i navzdory důvodu jejich putování se dokázali bavit skoro jako doma v dobách, kdy bylo všechno v naprostém pořádku. Svým způsobem za to byla opravdu vděčná.
Paddy předvedl, jak úporně přemýšlí. "No dobře," přikývl pak, "tak tentokrát ti to uznám."
Lessie se usmála. Nikdy před ním nedržela velké množství tajemství. V poslední době vlastně jen jedno. A nepřipadalo jí správné ho v tuto dobu vystavovat na denní světlo. Bála se, že by si o ni mohli začít dělat lidé v okolí starosti a to teď opravdu nebylo zapotřebí. Pohled jí sklouzl k levé ruce, ale pak se donutila zvednout hlavu. Nejlepší bude, když na to nebude myslet ani ona sama a časem se to nějak vyřeší. Teď se třeba může začít zajímat o okolí.
Rozhlédla se okolo a vydechla úžasem. Bylo to poprvé, co močály viděla doopravdy naživo. A musela přiznat, že ji na rozdíl od Landscaperu nezklamaly. Zeleno stříbrné mechové polštářky nasáklé vodou se jí táhly po pravé i levé ruce, protkané úzkými stružkami, čas od času prorostlé orobincem, nebo suchými stébly travin. Někde byly pevnější ostrůvky, kde rostlo víc trávy než mechu a jedna nebo dvě olše.
Jak to tu asi vypadá v létě, napadlo ji.
Cedric si jejího nadšení všiml a pousmál se. "V létě to tu vypadá ještě líp," poznamenal, jakoby jí dokázal číst myšlenky. "Tedy, až na ten hmyz," dodal pak tiše.
Nogori se pousmál. Cedric se mu docela zamlouval, a proto mu začínalo být nepříjemné, že ho zatahuje do cizích problémů. Kdyby bylo na něm, vydal by se po stopách Reg sám. Tušil totiž, že cesta může být nebezpečná i v případě, že by se nezapletla do nějakých větších problémů (o čemž při jejím duševním stavu dosti pochyboval, ale prozatím to radši neříkal nahlas). A zrovna teď byla jedna z možných nástrah před nimi. O velkém ještěrovi, o kterém se už Cedric zmínil, věděl poměrně dávno - jak v Landscaperu, tak i v dalších blízkých městech, se o něm čas od času v barech a hospodách mluvilo. A obvykle zvěsti o něm nebyly moc lákavé. Možná proto se tomuto místu vyhýbal, přestože věděl, že pokud by na ještěra náhodou narazil, způsobil by mu pár potíží a několik měsíců bolení hlavy.
Jak postupovali dál, mechové polštářky pomalu prosakovaly a klesaly, takže se nad nimi začala objevovat vrstva čiré vody, která se postupně šířila a ponořovala je ještě hlouběji, dokud nevznikla obrovská lesklá plocha.
Paddy si původně myslel, že by zde žádný velký plaz žít nemohl. Představoval si totiž nějakého obrovského hada, který se vlní pod hladinou a ze začátku tu přeci žádná voda nebyla. Teď však začínal přehodnocovat situaci a zabral se do myšlenek nad tím, jak moc může být takové zvíře jedovaté.
Najednou Cedric ztuhnul a podezřívavě zůstal stát. Paddy nejdřív nechápal proč, pak ale také spatřil důvod, proč Cedric zastavil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama