Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


Kapitola 6. - Křišťálová kašna 2/2

3. srpna 2012 v 23:25 | Keavy


"Asi jsem žádaná," zamračila se a elegantním pohybem uhnula špičce nože, který okolo ní proletěl i se svým majitelem. Vzpomněla si, jak se jí Paddy kdysi mírně posmíval, že spíš připomíná tanečnici než bojovnici. Od té doby se začala silně kontrolovat, aby tak během tréninků nevypadala. Teď však na sledování vzhledu vlastních pohybů nebyl moc čas.

Jak brzy usoudila, jednalo se o celou bandu, která nejspíše nejen olupovala nevinné kolemjdoucí. Rozdíly mezi nimi byly však jasné, hlavně v rychlosti. Jako první se k ní dostal poměrně atletický muž a rozehnal se po ní pěstí. Uhnula mu, ale to už u ní byl další a popadl ji za zápěstí. Pokračovala tedy ve své otáčce a zasadila mu ránu hranou dlaně rovnou do solaru plexu. Jako úder to sice nebylo ani moc bolestivé, ani mu to nemohlo vyrazit dech, překvapilo ho to však natolik, že ustoupil pár kroků dozadu. V tu chvíli se vrhla proti němu, stihla se otočit a vymanit se z jeho sevření. Další se však blížili a stále tu byl onen atlet. Ten se právě octl za ní a už ji chtěl praštit, dokonce se napřahoval, ale pak ztuhnul v polovině pohybu a svalil se na zem.
"Jako bych ti to odpoledne neříkal." Nejdřív slyšela ten hlas, ale i tak věděla, kdo mluví. Byl to mladík, kterého potkala, když čekala se Saily na Paddyho strýce a ostatní.
"Ahoj," pozdravila ho, protože ji v tu chvíli nic jiného nenapadlo.
Odstrčil ji a vrazil dalšímu, vysokému a zavalitému chlápkovi, který se s funěním dvěstěkilového býka přihnal k nim, aby si do nich mohl také praštit. Lessie zatím uhnula, kdyby chtěl náhodou spadnout a prudce ho udeřila loktem těsně vedle páteře. Jeho zoufalé zaúpění donutilo zbylé dva přidat do kroku a stejně tak přivolalo skupinku nových. Bylo jedno, jestli k nim patřili, nebo ne, byli prostě další, rozčilení a hlavně natěšení na vyhlídku pořádné rvačky.
Poslední příchozí, tedy zavalitější chlap, který měl přivolání celé nové skupinky na svědomí, se zapotácel a spadl stejně tak, jako ti předchozí. Když marně hledal ztracenou rovnováhu, podařilo se mu rozmáchnout se tak rychle a nečekaně, že Lessie srazil stranou.
Hned se začala sbírat ze země, bylo však nad slunce jasné, že všechna zábava končí a půjde do tuhého.
Mladík na ni pohlédl, pak si přeměřil blížící se skupinku gangsterů a povzdychl si. Poté zpod kabátu vytáhl zbraň a namířil ji před sebe.
"Být vámi, už bych se nepřibližoval," oznámil jim.
Lessie ztuhla. No, tak už je to tady, pomyslela si bezděčně.
Všichni se zastavili. Nerozhodně šmejdili očima po okolí, jakoby očekávali nějakou pomoc, někoho, kdo jim řekne, co můžou dělat. Nikdo takový však v okolí nestál.
"Hele, dej to pryč," pokusil se jeden z nich, pravděpodobně jejich šéf, "nebo budeš mít hodně velký problémy s policií."
"To bych ani neřekl," zavrtěl mladík hlavou.
Lessie ději napjatě přihlížela. Byla pravda, že kdyby takováhle banda přišla někoho udat, k ničemu by jí to prakticky nebylo, protože by skončila ve vězení ještě spíš než ona, Lessie, se svým záhadným zachráncem.
Ten, který prve promluvil, se neovladatelně roztřásl. Jistě to nebylo způsobené strachem, spíše převládal vlnu vzteku a bezmoci, která se v něm vzedmula. Nemohl dělat vlastně vůbec nic. Všichni jeho druhové leželi u nohou těch dvou, na které zaútočili, a ta druhá parta včetně něho přešlapovala pořád kus od náměstí. A při sebemenším podezřelém pohybu by byli všichni mrknutím oka mrtví. Alespoň při pohledu na černovlasého člověka před ním o této domněnce nepochyboval.
Poslední dobou to v tomhle městě nešlo moc dobře. Proto se jich všech pět toulalo po ulicích společně, nebo alespoň blízko sebe, aby měli jistotu, že jim jejich kořist neuteče, ani že jim ji nevezme druhá parta. Víc jich tu, díky bohu, nebylo. Ale stejně, vadili si tak jako tak.
Ozval se výstřel následovaný kulkou, která se šéfovi jemně otřela o paži a zaryla se do oloupané omítky kus za ním. Nebolelo to tolik, jak se od správné střely očekává, ani to nebylo nebezpečné, ale jedna věc z toho vyplynula: ten člověk střelil mimo schválně. Ani se při tom nezachvěl, nic. V očích se mu usídlil výraz, který jasně dokazoval, že mu nedělá problémy zamířit příště trochu doprava a nahoru a střelit někoho přímo mezi oči. Tohle bylo marné, to šéf věděl. S několika sprostými nadávkami se otočil a zmizel za rohem. Druhá parta ještě chvíli vyčkávala, možná zvažovala svoje šance. Když však viděla, jak dopadli ti, co zkoušeli své štěstí předtím, následovali šéfova příkladu.
Mladík byl ještě chvíli ve střehu, pak ruku pomalu spustil.
"Zabil bys je?" zeptala se Lessie roztřeseně.
"Kdyby neutekli, tak bych je tím spíš praštil," zavrtěl hlavou, "lidi nevraždím."
Lessie si oddechla. "Děkuju za pomoc," řekla ulehčeně.
"Hm. Když jsem tě odpoledne varoval, myslel jsem to vážně." Podíval se ještě jednou směrem, kterým všichni utekli, a když viděl, že se nikdo nevrací, očividně se uvolnil.
Lessie si ho chvíli prohlížela. Nevypadal zas tak podezřele, ale možná by si na něj měla dávat trochu pozor. Něco jí však napovídalo, že by jí jen tak nepomáhal, kdyby nebyl na její straně. A navíc se jí zamlouval.
Ohlédla se stejným směrem, kterým se díval on. Nepočítala s tím, že by mohla narazit na někoho nebezpečného, to byla pravda. A kdyby tu měla zůstat sama proti těm všem, co se tu objevili… jistě by to celé skončilo jinak, než to doopravdy skončilo.
Mladík ji chvíli jen tak pozoroval. Teď, když to celé přešlo, se na ní konečně začal projevovat strach, nebo šok z toho, co se před chvílí stalo. Anebo tak vypadala obvykle. Po jejich ranním setkání o tom vlastně ani nepochyboval. Připadala mu jako ufňukánek. Ale co, ti bývají milí, pokud zrovna nefňukají.
Původně šel jenom okolo, ale když ji viděl, nedokázal jenom stát stranou a dívat se, případně odejít. Jak si ale domyslel, možná by celou situaci zvládla sama, i když s malými potížemi.
"Vedla sis dobře," usmál se na ni povzbudivě a podal jí ruku, "vstávej. Jmenuju se Cedric Colvin."
"Ten… spisovatel?" zamrkala Lessie překvapeně.
"Pokud jich znáš víc, tak možná ne," usmál se Cedric.
"Promiň…te… nenapadlo mě, že… že by spisovatel jen tak chodil po ulici a pomáhal někomu, jako jsem já, před pouličním gangem," zakoktala Lessie. A hlavně jsem si myslela, že je mnohem starší.
"Dobrodružství také musí být, ne?" mrkl na ni Cedric, "O čem by pak ti spisovatelé měli psát?"
"To je vlastně pravda," přikývla Lessie ne až tak nadšeně, "četla jsem jednu tvoji… vaši… knihu." To, že ji četla vlastně skoro pořád dokola a jen čas od času ji prokládala nějakým sentimentálním románem, už radši neřekla.
"O moc víc jich ani nebylo. A nejspíš ani nebude." Cedric se zahleděl na oblohu. Byla už skoro úplně černá a začínaly se na ní objevovat první hvězdy.
"Proč? Pokud vím, tak se alespoň ta jedna dobře prodávala."
"Napsat něco, to není jen tak," povzdechl si Cedric, "když člověk nemá inspiraci… mě ta moje opustila už dávno. Takže teď prozkoumávám svět, nebo tedy alespoň to, co z něj zbylo, a snažím se přijít na nějaký nápad. A jak vidíš, narážím na docela zajímavé věci."
"To ano," přikývla Lessie a ohlédla se zpět na ulici, kde před chvílí všichni jejich dočasní nepřátelé zmizeli.
"Proč jsi tu vlastně ty? Nevypadá to, že tady bydlíš. A mimochodem, aby ses nemusela pořád rozhodovat, tak mi nemusíš říkat nějak moc zdvořile."
"Někoho hledám," odpověděla Lessie zamyšleně, ale hned se zase vzpamatovala. "Neviděl jste… teda, jsi, náhodou dívku asi… o trochu větší než jsem já, s tmavě hnědými krátkými vlasy a podivnýma fialovýma očima? Jak ji znám, měla také určitě nějakou čepici."
Cedric si ji chvíli prohlížel. "A byla ti hodně podobná, viď," řekl pak.
"Ano," přikývla Lessie. Znovu se v ní vzkřísila naděje, že Reg najdou. Opravdu tu byla!
"Viděl jsem ji," naklonil Cedric hlavu ke straně, "ale…"
"Co ale?" zeptala se Lessie a cítila, jak v ní naděje zase pomalu vyhořívá.
"Přišlo mi, že odsud odcházela. Mířila ven z města."
"Aha," hlesla Lessie.
"Myslím, že mířila k Coregradskému průkopu," pokračoval Cedric.
"To mi moc neříká," odpověděla Lessie sklesle.
Alespoň něco, opakovala si v duchu, stále se však nemohla zbavit toho špatného pocitu, který se vloudil na místo nakrátko nabyté naděje.
"Nechceš někam doprovodit?" nadhodil Cedric, když si ji prohlížel.
Lessie hned zpozorněla. Pak ale usoudila, že mu opravdu může věřit.
"No…" snažila se rozpomenout na jméno Juditina baru, ale nakonec to vzdala. "Kolik se tady nachází barů?"
"Vlastně jenom jeden, pod vedením slečny Judity," odpověděl bezmyšlenkovitě Cedric.
"Tak… tam mířím…" Lessie utichla, když si všimla, jak si ji Cedric se zájmem prohlíží.
"Vážně?" pronesl pak pobaveně.
"Nejsem tady sama. A ten člověk, který je tu se mnou se s Juditou zná…" vykoktala Lessie a uhnula pohledem.
"Já si říkal," zasmál se Cedric tiše, "Judita u sebe obvykle neubytuje žádnou holku."
"Jak to víš?" tázala se Lessie podezřívavě.
"Řekla mi to. Nejste jediní, kdo tam momentálně bydlí. Jsou to nejnižší ceny ve městě, takže není divu." Cedric se vydal jistým krokem zpátky a Lessie chvíli trvalo, než ho doběhla.
Původně se Lessie obávala, že bude mít trochu problémy s dobou svého návratu, všichni však byli zaneprázdnění vymýšlením další cesty. Zatímco byla pryč, Nogori zakroužkoval všechna možná místa, kam by mohla mít Reg namířeno. Coregradský průkop mezi nimi byl také, i když velmi slabě vytažený. Proto ho udivilo to, co mu Cedric sdělil.
"No, kdo ví," prohlásil pak zamyšleně, "mohla jít prakticky kamkoliv." S povzdechem se zahleděl na sotva viditelný obrys okolo průkopu.
"Ještě nikdy jsem tam nebyl. To by mohl být trochu problém, co myslíte?" zapátral pohledem po ostatních a jako na posledním se zastavil na Cedrikovi. "Když jsi o té oblasti mluvil, znáš to tam?"
"Nogori, to přece nemůžete," zamračila se Lessie. Hned ji napadlo, na co její mistr myslí.
"To je v pořádku," uklidnil ji Cedric, "znám to tam."
"Takže byste nás tam mohl zavést, že?" usmál se Paddy, co nejmileji to šlo.
"To teda ne!" vložila se do jejich rozhovoru Judita. Celou dobu se schovávala za pultem a předváděla, jak strašně je neslyší a i kdyby je slyšela, tak ji jejich rozhovor ani v nejmenším nezajímá. Teď se ovšem rozhodla mluvit a to, co chtěla říct, musel slyšet každý a nikdo se nesměl bavit: "Cedric nikam nepůjde. A pokud ano, tak mi tu aspoň necháte Paddyho, jasný?"
Nogori si ji chvíli beze slova prohlížel a pak pomalu přikývl. "Dobrá. Zítra odejdeme, ano? Připravte se na cestu."
Lessie by nejradši vyrazila hned, věděla však, že v noci toho nejspíš moc nezmůžou. Sehnali si tedy vše, co by mohli potřebovat (nebo alespoň jim to Judita s jistou nevolí poskytla) a brzy ráno vyrazili.
"Zapomeň, že jsem tě někdy vůbec znala," vztekala se Judita, zatímco od ní ostatní ustupovali do bezpečné vzdálenosti. Když se začala rozčilovat, opravdu to stálo za to.
"To je tak naštvaná kvůli mně?" otázal se překvapeně Paddy.
"Byl jsem tu zhruba týden a vyváděla pokaždé, když někdo odcházel," pokrčil Cedric naprosto nevzrušeně rameny.
"Asi bychom měli jít, aby kvůli nám nevzbudila sousedy," povzdechl si Nogori, křikl jí na pozdrav (což u ní vyvolalo další vlnu vzteklých nadávek) a vyšel na ulici.
Lessie se na ni přátelsky usmála. "Děkuji za pomoc," řekla zdvořile, "doufám, že se ještě někdy setkáme."
Judita si místo odpovědi založila ruce a trucovitě se ke všem otočila zády.
"Jako malá," ozvalo se ještě od Nogoriho.
Počkala, až budou všichni pryč, pak se široce usmála a zaklonila hlavu.
"Takže putování za svobodou začíná, co? A putování za princeznou čistého rodu taky, koukám. To bude eště legrace." Pak si založila ruce v bok. "To abych někomu zavolala."
A zabouchla za sebou dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simushka | Web | 3. srpna 2012 v 23:33 | Reagovat

Ahojky:) .. promiň, že otravuju, ale mohla bych tě prosím poprosit o Like do jedné soutěže?? http://www.facebook.com/photo.php?fbid=270785193034734&set=a.268120189967901.59480.246152385498015&type=3 Předem děkuju a kdykoliv oplatím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama