Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Kapitola 6. - Křišťálová kašna 1/2

3. srpna 2012 v 23:23 | Keavy


Po zbytek dne je Judita nepustila ven, jako by byli ve vězení.
"Jste určitě hladoví. A vypadá to, že i unavení. Měli byste si chvilku odpočinout," říkala.
Lessie to mírně vytáčelo. Mají najít Reg a ne tady odpočívat. Lenošit budou moci ve chvíli, kdy ji najdou. Brzy však zjistila, že zadržet ji i Paddyho byl úkol, který Judita nejspíše dostala od Sikky. Nogori se totiž hned někam vypařil a vrátil se pozdě. Ještě předtím, než odešel, se mu Lessie svěřila se svým nápadem týkajícím se kašny. Překvapilo ji proto, když Nogori zavrtěl smutně hlavou.
"Ta kašna už alespoň pět let nestojí," odpověděl jí, "v jednu dobu toho byly plné noviny." Mohla tedy počítat s tím, že tam Reg hledat nikdo nebude. Přišlo jí to však zvláštní; proč by ji někdo úmyslně ničil?
Hned, jak Nogoriho znovu spatřila, věděla, že ať dělal cokoliv, skončilo to tak, že mu to zanechalo spoustu starostí.

"Vydal jsem se ji hledat," řekl, což Lessie nijak nepřekvapilo. "Prozkoumal jsem těch pár hostinců, co tady jsou, ptal jsem se lidí na ni. Nikdo ji neviděl, jen jeden bezdomovec. Tam moje stopa končí."
"Takže tady byla!" zamračil se Paddy.
"Jak to myslíš, 'byla'? Možná tu ještě je." Lessie smutně položila hlavu na desku stolu. Možná, že její nápad byl správný. Jenže kdo jí uvěří? Měla by se tam jít podívat, ať tam kašna stojí, nebo ne. Když to nevěděla ona, Reg to nejspíš nebude vědět také. Ne v tomhle stavu.
"Nevím," zavrtěl Sikka hlavou, "ale kde by tu mohla být? Říkejte si, co chcete, ale tohle město není tak velké, aby se v něm mohl někdo skrýt tak, aby ho viděla jen jedna osoba."
"A neříkal ten bezdomovec, kam mířila?"
"Mířila zpět na náměstí, alespoň podle toho, co jsem se od něj dozvěděl," povzdychl si Nogori.
"Takže si musíme promyslet, co dál," zamračil se Paddy.
"No, dá se odsud dostat do Shenardu a Mykaru, což jsou města asi tak stejně prťavý jako Glomera," vložila se do řeči Judita, "a taky jsou obě podobně vzdálený. Pak se dá ještě jít směrem na Corvinii, ta je ale o něco dál."
"Myslíte, že by se tam mohla Reg vydat?" otázal se Paddy se zájmem.
"Myslím, že ten, kdo neni psychicky úplně v pořádku, může mířit kamkoliv, zlatíčko," usmála se na něj Judita koketně.
"Neříkejte o Reg, že je šílená, prosím," zamračil se Paddy.
"Dělá mi to starosti," zavrtěl Nogori hlavou, "z Glomery vede jenom jedna cesta a ta míří sem. Na jih jsou už jen hory."
"Já si myslím, že mířila někam, kde je elektrárna," zamyslel se Paddy, "poslední dobou o ně měla velký zájem."
"To je další možnost," přikývl Nogori a vytáhl mapu, "měli bychom se podívat, kde všude elektrárny stojí."
"A také bychom se měli podívat někam, kde se dá najít cyfar," vzdychla Lessie a položila na stůl před sebe krystal, který nosila na krku, "našla jsem ho to ráno, co Reg zmizela."
"Ukaž," vybafl Nogori, "to by mohla být stopa!"
Otáčel krystal v prstech na všechny strany. "Opravdu, je to cyfar. Kde k němu ale mohla přijít?"
"Na to se ptejte jí, až ji najdeme," odpověděla mu Lessie smutně, "jestli tedy vůbec dokáže odpovědět."
"Samozřejmě, že dokáže," namítl Paddy, "vidíš věci moc černě!"
Lessie vyhlédla z okna.
"Takže to tady nekončí, že? Pojedeme dál."
"Pomýšlíš na to, že bys celou cestu vzdala?" Nogori rozprostíral mapu před sebe a vytahoval tužku, aby mohl zakroužkovat místa, která by mohla být nějakým způsobem užitečná.
"Ne, to ne." Lessie vstala a přešla přes pokoj. "Jenom jsem zvědavá, jak to celé nakonec skončí."
"Jak jinak, než že ji najdeme? Slíbili jsme, že ji přivedeme domů a tak to také bude." Paddy si najednou uvědomil, že začíná nacházet optimismus, který mu dost často scházel. To bylo dobré znamení, alespoň na téhle cestě.
"Nogori," začala Lessie nesměle, "vím, že je to asi teď trochu nevhodné, ale… také jsem se sem chtěla kdysi podívat."
Nogori na ni překvapeně pohlédl.
"Víte… jestli odsud zítra zase odjedeme za Reg, možná se sem už nikdy nevrátím. Mohla bych se tady alespoň trochu porozhlédnout? Můžu se také ještě na Reg poptat."
"Lessie," hlesl.
"Tak já půjdu s tebou!" Paddy chtěl užuž vstát, ale Judita ho srazila zpátky a objala ho kolem ramen tak pevně, že se skoro ani nemohl hnout.
"To ne," odpověděla rozhodně, "zůstaneš tady se mnou."
Kde mohla vzít tolik síly? Napadlo Paddyho, když se marně snažil vyprostit z jejího objetí.
Nogori mu sice říkal, že Judita od sebe odpoutává mužskou společnost jen velmi nerada, tehdy však nevěděl, že to bude až tak moc pravda.
Lessie se nuceně usmála.
"Budu v pořádku, nebojte se. Nemusíte chodit se mnou."
"Díky," usmála se na ni Judita a znovu koketně zamrkala, "jsi fakt kamarádka."
Chudák Paddy, pomyslela si Lessie, když se plížila podél stěny vedlejšího domku. Nechtěla být v jeho kůži, opravdu ne.
Věděla však, že Nogori na něj bude k Juditině velkému zklamání dávat až moc dobrý pozor.
Když odcházela, slibovala, že se bude držet blízko Juditina podniku. Věděla však hned od začátku, že tento slib poruší.
Zeptala se na cestu jakési staré dámy a ta ji nasměrovala tak dobře, že se na místo dostala bez problémů. A teď tam stála. Kruhové náměstí kolem dokola obklopené domy se starou oloupanou omítkou. Nic zvláštního. Ale kvůli tomu sem nešla. To, co ve skutečnosti hledala, stálo uprostřed.
Nogori měl pravdu, kašnu opravdu zbourali. Jediné, co z ní zůstalo, byl podstavec.
Vystoupala po schodech nahoru a podívala se pod sebe. Vážně to vypadalo jako cyfar, to nemohla popřít. Žilky klikatící se uvnitř jako slabé pavučinky však byly světle šedé, sotva viditelné. Kašna však byla něčím zvláštní. Když se postavila doprostřed odstavce a podívala se dolů, neviděla nic, co by jí připomínalo dno. Sloupec cyfaru se zavrtával hlouběji a hlouběji do země.
To voda, uvědomila si Lessie, nejdříve vykrystalizovala voda a poté se to přeneslo i na zbytek kašny.
V tu chvíli se za ní ozvalo zakašlání a krátce na to slabá rána následovaná zavrávoráním.
"Nemůžeš aspoň jednou zkusit nekašlat, idiote?" zasyčel kdosi sotva slyšitelně.
Lessie se vyděšeně otočila a spatřila dva muže v kožených bundách. Jeden z nich k ní s pokřiveným přátelským úsměvem natahoval ruku zabalenou do bezprsté rukavice.
"Nemáte pár drobáků na tabák, slečinko?" ptal se.
"Ne, je mi líto," odpověděla mu Lessie.
"No, to je škoda," druhý ji začal pomalu obcházet s rukou za zády. "Opravdu škoda."
"Tak teda nemáš?" muž, který promluvil jako první, ruku zase stáhl. "To chlapi asi nebudou moc nadšení. Měla bys něco jiného?"
"Ale jistě," usmála se Lessie. Nebyla od něj moc daleko. Stačilo jen pár kroků. A kdyby zrychlila, nebo se dala do běhu úplně…
Chtěl ještě něco říct, nejspíš vítězně, soudě dle jeho počátečního úsměvu. Ten se však brzy změnil v bolestnou grimasu, ve chvíli, kdy ho Lessie praštila pěstí zespod do brady. Zapotácel se a než se stihl vzpamatovat, přibyla k tomu ještě jedna rána do tváře a také, to aby toho nebylo málo, ucítil bolest v kolenou a najednou se válel na zemi. Nebo spíš na čirém podstavci, kde původně stávala kašna.
Když to uviděl ten druhý, vrhl se za Lessie. Dalo se celkem očekávat, že za zády schovává nůž, to ji nijak nepřekvapilo ani nevyděsilo. Horší už to bylo s přibližně pěti dalšími lidmi, kteří se vynořili zpoza rohu nejbližšího domu a mířili si to také do středu náměstí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama