Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru
26.6.2017
  • Druhá část 30. kapitoly Interregna


Kapitola 4. - Noční můra začíná 2/2

3. srpna 2012 v 23:19 | Keavy


Všichni čtyři seděli na náměstí pod kašnou. Dokonce i Robbie se Scottem se sem nějak dostali, přestože byli oba velcí a Scott měl k tomu všemu nohu v sádře. Byly to čtyři dny, co se Lessie i Reg probrala a od té doby skoro nikdo z nich nepromluvil. Všichni jen seděli na Paddyho oblíbeném místě a zírali do prázdna.
"Jak je Reg?" prolomil nakonec ticho Robert.
"Pořád stejně," povzdychla si nešťastně Lessie, "nepoznává nikoho z nás, dokonce ani neví, kdo je ona sama."
"To je špatné, co?" zeptal se Scott přihlouple.
"Ne, je to přece výborné," odsekl Paddy mírně podrážděně.

Znovu nastalo ticho. Přerušila ho až Lessie větou, kterou si za poslední čtyři dny velmi oblíbila.
"Je to všechno moje chyba," začala, "měla jsem na ni dávat větší pozor." Myslela to doopravdy upřímně.
"Ne, my jsme na ni měli dávat větší pozor," chlácholili ji hned Robert se Scottem jako o překot, "kdybychom ji zadrželi, nic by se nestalo."
"Podívejte," otočil Paddy hlavu na stranu, "to je Nogori a je s ním i Reg."
Nogori také vypadal poslední dobou velmi ustaraně. Protože Pauline tom stále nebyla nejlépe, i když se jí podařilo zůstat pořád při vědomí a dokonce se pohybovat, nabídl se, že se o Reg také trochu postará.
"Zdravím," pokynul jim na pozdrav.
"Když už jsme u toho," mluvila dál Reg, jako by tam nikdo jiný nebyl, "blíží se to. Každým dnem je to blíž a blíž. Možná že to tak nevypadá, ale je to tak."
Založila si ruce a odhodlaně kývla. "Tak je to. Blíží se to. A už je to tam," ukázala směrem na jih, "jenže brzy se to přesune tam." Pak ukázala směrem na západ.
Dívala se směrem, kam ukazovala.
"A já…" pomalu ruku spustila a podívala se na ni. "Já…"
Najednou se roztřásla, jako by jí byla zima, nebo by měla strach. Jak sledovala svoje třesoucí se prsty, rozšířily se jí zorničky. Nepřítomně pohledem tápala po dláždění, jako by tam chtěla něco najít. Každou chvíli vypadala, jako by se jí měla podlomit kolena.
Nogori ji chytil pod paží a posadil ji na schody u kašny, kde jí všichni ochotně vyklidili místo, snad kromě Scotta, který se se svojí nohou nedokázal moc dobře pohybovat.
"Už brzy," Reg stále nepřítomně upírala zrak na kamenné dláždění pod sebou, "Už brzy. Ne, tak ne, takhle jsem to nechtěla."
Zoufale vzhlédla k nebi a tiše zasténala. "Kde jsi? Kde jsi, abys mi řekla, co mám dělat? Chceš mě tu nechat samotnou? Ale já nevím, jak dál, slyšíš?"
"Reg," Lessie k ní natáhla ruku. Reg se na ni nechápavě zahleděla.
"A ty jsi kdo?" zeptala se, jako by si konečně poprvé všimla, že je tu někdo s ní.
"Jsem tvoje sestra, Reg," odpověděla Lessie mírně.
"Aha. Tak fajn." Reg se znovu zahleděla na zem, "Jak že jsi říkala, že se to jmenuješ?"
"Lessie," hlesla Lessie smutně.
"Aha." Pak znovu vzhlédla a na okolí jako by znovu zapomněla.
"Proč?" zopakovala tiše. "Proč jsi mě opustila?"
"Takhle se chová čtyři dny v kuse," obrátila se Lessie nešťastně na zbytek, "vůbec nevíme, co s ní."
Reg se nechápavě rozhlédla po všech, co byli okolo ní.
"No, tohle teda nepochopím," zavrtěla hlavou, zívla a opřela se Paddymu o rameno. Vyděšeně škubl, ale Lessie dokázala odhadnout, že mu to není až tak nepříjemné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Koneckonců, znala ho velmi dobře.
"To nic," chlácholila ho pro jistotu, "v noci moc nespala, víš?"
"Ty asi také ne, viď? Máš strašné kruhy pod očima."
"Bojím se o ni," vrtěla Lessie hlavou, "doktor říkal, že může být ještě stále v šoku, ale připadá mi, že tohle je něco jiného…"
"Bude v pořádku, neboj se," prohlásil Scott pevně.
"Doufám," sklonila Lessie hlavu, pak ji ale rázně zvedla. "Měla bych jít domů. A Reg očividně také… Uvidíme se zítra, ano?"
Nogori vstal a pomohl Lessie dostat Reg na nohy. Spolu se pak vydali přes náměstí.
"Děkuji, Nogori," usmála se Lessie po cestě, "nevím, co bych si počala, kdybyste mi nepomáhal."
"Je radostí pomáhat mé oblíbené studentce," usmál se Nogori, "pokud se něco stane, dej mi hned vědět a já ti s čímkoliv pomůžu, ano?"
Lessie kývla. Věděla, že by jí opravdu pomohl, ať by se jednalo o cokoliv.
"Děkuji, pane Nogori," poděkovala ještě jednou, "Dobrou noc!"
Položila Reg na postel a vyhlédla z okna. Pod kašnou už také nikdo nebyl. Ještě dokázala zahlédnout Scotta belhajícího se pryč a Nogoriho spěchajícího na opačnou stranu, jinak bylo náměstí prázdné. Jak si tak říkala, mohlo být sotva deset hodin. Matka byla v nemocnici na nějaké terapii, kde se měla zdržet až do rána a ještě další následující dopoledne a otec byl v pracovně. Řekla si, že mu půjde dát dobrou noc a ještě chvíli si bude číst.
Vytáhla z knihovny knihu od jejího nejoblíbenějšího autora Cedrika Colvina. Měla ji přečtenou už alespoň desetkrát a znala ji skoro i pozpátku. Obvykle četla jen o milostných příbězích dívek jejího věku, ale tohle byla výjimka. Poutavě vyprávěla o různých místech a tvorech, jaké by Lessie chtěla někdy vidět, ale věděla, že to nebude možné, ani kdyby se dostala ven z města. Něco takového, co bylo v knize popisované nemůže existovat. A jestli může, tak rozhodně ne v této době.
Avšak krátce poté, co knihu otevřela, jí začala těžknout víčka, až usnula úplně.
To si toho tedy moc nepřečtu, usmála se ještě v duchu.
Probudily ji až slabé sluneční paprsky svítící oknem. Otevřela oči a zamžourala přes okenní tabulky ven do rodícího se dne.
"Vypadá to, že bude svítit slunce, co myslíš, Reg?" usmála se, přestože věděla, že jí Reg neodpoví. Byl by to opravdu zázrak, kdyby se mýlila. A proto se ptala. Co kdyby se tentokrát doopravdy spletla?
Odpověď se však neozvala.
"Mohlo by být opravdu krásně." Pokračovala Lessie dál. Nic. Žádná odpověď.
"Není to moc často, co slunce vysvitne. Většinu času je mlha a pod mrakem, že?" Otočila se do pokoje. A ztuhla.
Regina postel byla prázdná. Jediné, co na peřině leželo, bylo cosi drobného ovázaného slabým koženým řemínkem.
Lessie prudce vstala a vyběhla do chodby. Všechna okna byla zavřená, jen dveře se pohupovaly sem a tam v mírném vánku.
Otočila se a bez zaklepání vběhla do ložnice.
"Tati!" vykřikla "Kam jsi dal večer klíče?"
"Neječ, holka," zamručel otec a zachumlal se ještě víc do peřiny. "Víš vůbec, kolik je hodin? Každý normální člověk ještě spí."
"Reg zmizela!" vyprskla Lessie.
To otce dokonale probralo.
"Cože?" vyskočil z postele. "Jak to?"
"Dveře jsou otevřené…" polkla Lessie.
"Dobrá," přikývl otec. Úporně se snažil nepropadat panice tak, jak se to povedlo jeho dceři. "Koukám, že už jsi oblečená, takže se jdi podívat na vrchol kopce, jestli ji tam nenajdeš. A já se jdu podívat do elektrárny."
Lessie přikývla. Popravdě řečeno byla převlečená proto, že usnula na židli nad knihou, to ale otci říkat nemusela. Vyběhla ven, sotva si stihla obout boty.
Prohnala se okolo kašny na náměstí a Paddyho vyřezávajícího nějakou další figurku si sotva všimla.
"Lessie!" křikl za ní, ale ta se dál řítila nahoru a jeho sotva vnímala.
Párkrát musela zpomalit, ale nakonec se nahoru vyšplhala v rekordním tempu. Výšlap, který absolvovala už tolikrát, se očividně vyplatil.
Rozhlédla se okolo sebe a začala rychle obcházet chladicí věž. Nikde však nenašla ani rostlinku, nebo obyčejnou mouchu, natož živého člověka.
Otočila se na patě a začala opatrně slézat po úbočí mimo stezku, kdyby náhodou byla Reg tam. Párkrát uklouzla a jednou dokonce málem spadla, takže ve chvíli, kdy se dostala na rozcestí, byla celá potlučená. Nebylo to však nic hrozného, jako by všechny její pády mírnila slabá krystalová vrstvička, která vznikla díky ozáření v reaktoru.
Opřela se nešťastně o skalní stěnu a snažila se zklidnit rychle tlukoucí srdce.
"Lessie?" Paddy ji konečně našel. "Lessie, co se děje?"
Jen zavrtěla hlavou.
"Ale no tak!" Chytil ji Paddy za ramena, "Víš, že mi můžeš říct cokoliv!"
Lessie k němu zvedla ustarané oči. Paddy si teprve teď všiml slabých fialkových záblesků, které v nich čas od času promítaly.
Jak to, že jsem si toho nevšiml dřív, proběhlo mu hlavou, nebo to může být způsobeno ozářením? Ne, to asi ne…
"Tak povídej, co se stalo?" řekl místo toho nahlas.
"Reg zmizela." Lessie až samotnou překvapilo, jak klidně a vyrovnaně to řekla.
Paddy ztuhl. "Cože?"
"Nahoře není a otec ji šel hledat do elektrárny. Jestli nebude ani tam… ne, nevím, kde jinde by mohla být."
Na cestě od elektrárny uslyšeli kroky. Rychle se blížily a podle toho, co Paddy odhadoval, patřily jen jedné osobě, více ne.
Když se za převisem objevil Lessiin otec, poklesla mu ramena. Opravdu mohla Reg jen tak zmizet? A jestli ano, tak kam? S pohledem na ustaraný výraz pana Slimwerga ho zaplavila vlna beznaděje.
"Tati…?"
Zavrtěl nešťastně hlavou. "Pojďte dolů, tam se rozhodneme, jak budeme pokračovat dál. Paddy, promiň, že tě do toho zatahuju, ale mohl bys přivést pana Nogoriho, prosím?"
Paddy kývl. "A co Robert a Scott? Také by o tom možná měli vědět…"
"Těmi se budeme zabývat později," odmítl pan Slimwerg.
O chvíli později se všichni sešli v obývacím pokoji rodiny Slimwergových. Scotta i Roberta tam nakonec také pustili; přilákal je totiž rozruch na náměstí a od té chvíle se dožadovali, že také chtějí vědět, o čem je řeč.
"Kam by ale mohla jít?" namítal zrovna Robbie.
"Nejsi jediný, koho z nás by to zajímalo," odpověděl Nogori, "navrhuji do večera počkat. Pokud se neobjeví, pojedu ji hledat." Výraz v jeho očích nepřipouštěl žádné námitky, očividně byl hluboce přesvědčen, že za ní v případě nutnosti odjede. A jeho hluboké přesvědčení nedokázal nikdo zviklat.
"Pak půjdu také," přikývla Lessie.
"Ale Lessie," hlesl otec.
"Ne, tati. Je mi sedmnáct, umím se o sebe postarat sama. Nebudeš mě moct pořád jen chránit. A navíc, jsem žákyně pana Nogoriho. Jestli dovolí, půjdu s ním. A jestli ne, budu ho stopovat." Lessie si byla hned od prvního okamžiku, kdy měla sejít dolů do reaktoru, jistá, že půjde třeba i nakonec světa jen aby své sestře pomohla. Jestli někdo nemohl změnit rozhodnutí Sikky, to její teprve ne. Nemohla jen tak sedět na místě. To, co ji tehdy táhlo dolů, ji teď táhlo do neznáma. Nedokázala si představit, že by mohla město opustit, nedokázala si ani představit, co by ji venku mohlo čekat, ani si neuvědomovala, co právě řekla. Věděla jen, že musí sestru najít, přestože netušila, proč tohoto dojmu nabyla a proč jí připadá životně důležitý.
Nogori ji chvíli vážně sledoval, a když zjistil, že to, co právě řekla, nevezme zpět, přikývl.
"Dám na ni pozor," slíbil.
"Když jde Lessie, jdu také!" vykřikl Scott a bojovně mávl zaťatou pěstí. Nogori však zavrtěl hlavou.
"Pro vás mám daleko důležitější práci," řekl, "až odejdeme, budete dělat každý den hlídku a budete dávat pozor, jestli se Reg neobjeví. A pokud ji zahlédnete, chytíte ji a odvedete domů, ano?"
Scottův obličej se stáhl do nespokojené grimasy, před neústupností Sikkova hlasu se však nedalo odmítnout.
Den se neúprosně táhnul. Všichni stáli rozestavění po obvodu městečka a úpěnlivě Reg vyhlíželi, hledali cokoliv, co by alespoň trochu vypadalo jako ona. Slunce už začínalo klesat za obzor a nikdo se neobjevil.
"Je už pozdě," zavrtěl Nogori hlavou, když se večer s Lessie usadil u sebe doma v obývacím pokoji. "Zítra ráno ji jdeme hledat."
"Ale kam?" Lessie si přitáhla kolena k bradě a objala si je rukama. "Kam by tak mohla jít?"
"Já nevím," zavrtěl Nogori hlavou, "upřímně nevím."
"Do háje," ucedila Lessie, "nenávidím to. Nenávidím to všechno! Kdyby nebylo té hory a kdyby nebylo té příšerné elektrárny uvnitř, nic takového by se nikdy nestalo!"
"Nevztekej se," klidnil ji Nogori, "teď si hlavně potřebujeme zachovat chladnou hlavu a nesmíme se ukvapovat."
Lessie se zaklonila, zhluboka se nadechla, chvíli zadržela dech, vydechla a tiše pronesla: "Landscaper."
"Cože?" ohlédl se na ni Nogori překvapeně.
"Landscaper," zopakovala Lessie, "Reg tam vždy strašně chtěla jet, ale nikdy se tam ještě nepodívala. Nic jiného mě nenapadá. Neznamená to sice, že tam musí nutně být, ale lepší než nic, ne?"
"Neznamená, ale nic jiného mě nenapdá," přikývl Nogori. "Opravdu tam nikdy nebyla?"
Lessie zavrtěla hlavou. "Já také ne."
Najednou sebou škubla.
"Myslím, že je někdo venku!"
Dveře se pomalu otevřely.
"Chcete do Landscaperu?" ozval se Paddy a opřel se o stěnu.
"Paddy, co tady děláš!" zamračil se Nogori. "Neměl bys být doma?"
"Lessie si může jakkoliv vyskakovat s tím, že jí je sedmnáct, já jsem stále o rok starší, takže na rozdíl od ní už jsem plnoletý. A také můžu použít její větu, že jestli pojedete beze mě, budu vás sledovat. Nechci vás v tom nechat samotné. A Reg také ne."
"Paddy," odmítl Nogori.
"Jak jsem řekl, jestli řeknete ne, budu vás stejně sledovat. Navíc si myslím, že se vám někdo další bude hodit."
Nogori si ho chvilku prohlížel a pak si rezignovaně povzdechl. "Kdyby to byl Robert nebo Scott, hnal bych je hned. Ale je pravda, že zrovna ty se nám můžeš nějakým způsobem hodit…"
"Díky," usmál se Paddy, "a mimochodem, když už jste mluvili o cestě do Landscaperu, strýc tam zítra ráno pojede."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama