Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Kapitola 4. - Noční můra začíná 1/2

3. srpna 2012 v 23:18 | Keavy


Točité schodiště se ohromným paprskem bledého světla vinulo níž a níž, jako by nemělo konce. A tam někde leželo to, pro co běžela. V dálce slyšela slabé hlasy volající její jméno. To jí však bylo jedno. Jediné, na co se soustředila, bylo dostat se co nejrychleji dolů. Ale pro koho? Byl to někdo a ne žádná věc, tím si byla naprosto jistá. A pak jí to najednou došlo, ten někdo byl její mladší sestra. Spadla přeci tam dolů, do toho nekonečného proudu světla a ona ji odtamtud musí dostat. Nevěděla proč, věděla jen, že to musí být rychle, nebo ji navždy ztratí. Cítila to.

Jeden schod, druhý, třetí… a dál už to nepokračovalo. Ocitla se úplně dole, přestože jí připadalo, že stojí v bílém prázdnu.
"Reg?" špitla a rozhlédla se okolo. Někde tu je, určitě. Neleží zrovna támhle?
Opravdu tam na zemi kdosi ležel. Rozběhla se k němu a jemně jím zatřásla.
Ano, byla to Reg. Otevřela oči a upřela je na Lessie.
"Lessie," zašeptala a usmála se. "Kde to jsme?"
Lessie zavrtěla hlavou. Měla matné potuchy o tom, že kdyby se jí byl na to někdo ještě před nějakou dobou zeptal, znala by odpověď. Teď si na ni však nedokázala rozpomenout.
Reg se pomalu posadila a pak ještě pomaleji vstala.
"Já to tu znám," odpověděla pak a otočila se na Lessie, "co tu ale děláš ty?"
"Přišla jsem pro tebe," vyhrkla Lessie hned. "Chci tě odvést do bezpečí. Tady nemůžeš zůstat."
Reg však zavrtěla hlavou a zasmála se. Lessie tento smích připadal naprosto nepochopitelný.
"Nikam nejdu. Nemůžu," řekla Reg, "brzy pochopíš proč."
S úsměvem na rtech se otočila a pomalu se vydala pryč od Lessie.
"Reg!" Lessie jakoby cosi přimrazilo na místě. Dokázala jen bezmocně natahovat ruku a sledovat svoji sestru, jak odchází, krok za krokem, dál od ní a nechává se celá pohltit okolním bílým světlem.
"Reg!" vykřikla znovu, slzy na tváři se však hned proměnily v krystalky a roztříštily se na kousky.
A všude bylo jen bílo.
Zdálky slyšela nejasné rozmazané hlasy, říkající cosi, čemu nerozuměla. A pak se k ní, jasně a zřetelně, jako by se ozýval přímo od ní, ozval další, ne ještě úplně dospělý.
"Ale ale," říkal, "copak tu děláš?"
Překvapeně se otočila a žasla, když spatřila někoho dalšího než jen sebe.
Před ní, na pozadí bílého světla, stála dívka. Mohlo jí být tak čtrnáct, víc ne. Měla velké modré oči a dlouhé kadeře hedvábných vlasů. Bílé světlo se od nich zlatě odráželo a zabarvovalo její okolí slabou medovou září. Na té dívce však bylo něco zvláštního, nejen to, že se octla na místě jako toto. To zvláštní bylo cosi podobné tetování, které se jí táhlo od vnějšího koutku pravého oka do poloviny tváře ve dvou slabých černých cestičkách, trochu rozvětvených a na špičce zakončených spirálou. Lessie ještě nikdy nic podobného neviděla. Všichni si nechávali dělat tetování na rameni, na zádech, nebo dokonce za uchem. Pod okem ale nikdy.
Dívka k ní pomalu přešla a sklonila se nad ní.
"Ztratila ses?"
Lessie zavrtěla hlavou. "Myslím, že ne… ale co tu děláš ty?"
"Takže ztratila," usmála se ta dívka.
"Ne!" oponovala Lessie, "Hledám svoji sestru. To ona se ztratila. Mně z dohledu. Musím ji najít a pomoct jí!"
Dívka však zavrtěla hlavou. "Bude v pořádku. Šla vlastní cestou. Vím, teď asi prohlásíš, že půjdeš za ní. Je to však její cesta. Její, ne tvá. Pojď radši se mnou. Pomůžu ti Reg najít, ale až přijde správná chvíle."
"Ale co když ta chvíle nadešla teď," zamračila se Lessie.
Dívka znovu zavrtěla hlavou a podala jí ruku.
"Rozhlédni se okolo. Vidíš ji tu? Nevidíš. Dokáže si najít cestu ven sama. Strachuj se spíš o sebe, ty jsi tu ztracená a polapená, nevíš kam se vydat, ani co dělat dál. A také tu už nemůžeš zůstat."
Lessie se na ni překvapeně podívala. Dívka k ní znovu s úsměvem natáhla ruku.
"Nevzdávej se," poradila jí.
Lessie kývla, přestože nevěděla, co dívčina slova znamenají, a také natáhla ruku. Svými prsty se dotkla její drobné dlaně, když tu najednou svět začal pomalu šedivět. Dívka zmizela a po okolí se roztahovaly stíny, dokud se nespojily v jednolitou černou plochu. A v té černé ploše k ní doléhaly hlasy. Ne zastřené jako předtím, teď byly jasně zřetelné a srozumitelné.
Pomalu otevřela oči. Co asi uvidí?
"Lessie!" První, koho uslyšela, byl Paddy. Vrhl se střemhlav k posteli, div Lessie neporazil. "Víš, jak jsi nás všechny vyděsila?"
"Paddy," dostala ze sebe slabě.
"Ale no tak, Paddy, nekřič tak, vždyť se sotva probrala."
Lessie za hlasem překvapeně otočila hlavu.
"Mami?" otázala se překvapeně, "Ty jsi v pořádku?"
"Jak vidíš," usmála se Pauline přátelsky a vstala. "Ještě to sice není nejlepší, ale přesto se cítím docela dobře. Nechám vás tu o samotě, ano?"
"Jsem tak ráda, že ses probrala," vydechla Lessie šťastně na rozloučenou, ale pak se zarazila. "Jak dlouho jsem vlastně byla mimo?" Jestli se její matka stihla dostat ze svého ne moc dobrého stavu, nemohla být v bezvědomí den, nebo pár hodin.
"No, zhruba tak týden," zakoktal Paddy, "víš, už jsme skoro ani nedoufali, že se vůbec kdy probereš. Lékař říkal, že je to špatné. Podle něj jsi v oblasti záření strávila opravdu dlouho. Bude překvapený, až tě uvidí."
"Byla jsem tam dlouho?" Lessie se zadrhl hlas. "A co… co Reg?" dostala ze sebe nakonec. Jestli tam ona byla tak dlouho, že si všichni mysleli, že se neprobere, její sestra to měla spočítané.
"No, víš, to jsem ti chtěl říct," Paddy vypadal, jako by nevěděl, kde začít. Lessie zděšeně polkla. Reg nemohla být mrtvá, vždyť se snažila dostat ji pryč, co nejrychleji to šlo. Nemohlo to přeci být celé nadarmo!
"No, prostě…" pokračoval Paddy nejistě, "…musel jsem trochu lhát, aby si doktor zbytečně nelámal hlavu. Když tady byl totiž na prohlídce a zkoumal, jak moc jsme byli ozáření, naměřil toho u Reg ještě méně než u mě. A dokážeš si představit, že u toho naměřit moc nemohl."
"To je zvláštní," vrtěla Lessie hlavou, "byla tam déle než já… ale hlavně, že je v pořádku."
"No…" Paddy odvrátil hlavu. Až teď si všimla, jak podivně má zakalené oči. "Právě, že asi ne. Pořád je v bezvědomí."
"Cože?!" Lessie prudce vstala, až to Paddyho překvapilo.
"Počkej," mírnil ji, "nedělej tak zbrklé pohyby, vždyť jsi byla ještě před chvílí…"
Lessie ho neposlouchala. Přeběhla pokojem k druhé posteli.
Reg opravdu vypadala, že je v bezvědomí, nebo alespoň, že spí.
"Co s ní může být?" zašeptala Lessie nešťastně a sehnula se k ní. "Proč se nemůže probrat?"
Paddy jen smutně zavrtěl hlavou.
"Lessie?" nakoukl do pokoje i otec, "Jsem tak rád, že jsi vzhůru!"
"Kolik je hodin?" zeptala se Lessie nepřítomně, jako by tam otec ani nebyl.
"To jsem chtěl právě říct. Paddy, neměl bys jít už domů? Měl by sis také trochu odpočinout."
"Ale…" začal Paddy, tušil však, že momentálně to nebude žádost. Přikývl a vydal se ke dveřím.
"Tati?" zeptala se Lessie opatrně, když zůstali v místnosti sami. "Mohla bych dostat trochu čaje?"
Otec s povzdechem kývnul a zase zavřel. Nejspíš očekával, že se Lessie bude po probuzení chovat trochu jinak, ale také nemusela. Když ji viděl, poznal, že je vysílená, jako by celý týden nespala.
"To nám ale dneska všichni chodí do pokoje, co? Je tady provoz skoro jako na silnici v Arye, co myslíš?" Lessie se posadila na pelest Reginy postele.
Takhle by ses jistě zachovala, kdybych byla na tvém místě já, viď, napadlo ji. Reg opravdu byla taková. Lessie však ne. Nedokázala se chovat, jako by vše bylo v pořádku. Její vlastní hlas jí v uších skřípal a myšlenky jí odbíhaly k těm nejhorším možným nápadům.
"Vzpomínáš si, jak jsme se domlouvaly, že sem dáme nové tapety?" pokračovala dál a přešla k oknu. "Také bychom mohly vyměnit závěsy, tyhle se sem asi už nebudou moc hodit."
Opatrně se jich dotkla. Těžké, šarlatově červené. Líbily se jí, ale teď ji nenapadalo nic jiného, o čem by mohla mluvit. Chvíli si je prohlížela a pak instinktivně sklouzla pohledem na svoji ruku. Jestlipak se jí to tehdy v elektrárně jen nezdálo… Nebylo to moc vidět, ale trochu přeci. Dlaň měla slabě průsvitnou, potaženou sotva viditelnou vrstvičkou krystalu, až na místo, kde se v elektrárně poškrábala. Tušila, že takhle vykrystalizovala svrchní pokožka ruky.
"Zajímalo by mě, jestli se to bude zhoršovat," řekla si pro sebe, když tu se Reg v zrcadlovém odrazu okna pohnula.
Lessie se bleskově otočila a vyrazila napříč pokojem zase zpět.
"Reg?" chytila ji za ruku. "Reg, slyšíš mě?"
Reg se zachvěla víčka. Pomalu pohnula hlavou a otevřela oči. Její pohled byl zastřený a chvíli si Lessie prohlížel.
"Kdo jsi?" zeptala se nakonec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama