Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

16.10.2017
  • Třetí část 31. kapitoly Interregna
15.9.2017
  • Druhá část 31. kapitoly Interregna



Kapitola 2. - Odpolední vysílání

3. srpna 2012 v 23:15 | Keavy


"Nogori, opravdu jste byl na východě?" Lessie seděla v erijském sedu[1] na verandě a na hlavě jí balancovala jakási encyklopedie. Některé metody svého učitele opravdu nechápala.
Paddy seděl na zábradlí, vyřezával z kusu dřeva lvici pro Reg a pobaveně Lessie sledoval.
"To víš, že jsem byl na východě," přikývl Sikka.
"Až za pouští?"
"Ano. Až za pouští."
"Takže jste musel procestovat hodně oblastí Terry." Přemýšlela Lessie nahlas.
"Kam tím míříš?" zamračil se Nogori. Byl to už muž v letech, s šedivými vlasy, bystrýma, pronikavýma očima a svalnatou postavou. Už na první pohled z něho šel respekt.
"No… neslyšel jste někdy během svojí cesty o tom, že by se v oceánu mohl nacházet další ostrov?"

Paddy překvapeně vzhlédl od své práce.
"Jak tě to napadlo?" zeptal se.
"Předevčírem se nás na to ptala Reg, vzpomínáš si?" Lessie se na něho chtěla podívat, jenže k tomu se musela pohnout. A jakýkoliv pohyb se projevil i na encyklopedii. Kniha s rachotem dopadla na dřevěnou podlahu verandy. Lessie za tím zvukem otočila překvapeně hlavu, jako by na své závaží úplně zapomněla.
"Neříkej, že na něco takového myslíš," zamračil se Paddy, "vzpomínáš přece, co jsi mi pak říkala."
"Já vím," otočila se Lessie zpět a teď se na něj konečně podívala, aniž by cokoliv shodila na zem, "ale… pak jsem si uvědomila, že Reg o ničem takovém nikdy nemluvila. Přišlo mi to trochu zvláštní, to je všechno."
"O žádném ostrově se nikdo nikdy nezmiňoval," zavrtěl hlavou Nogori, "pochybuji o tom, že někde nějaký je. Ale na druhou stranu Reg chápu, je to zajímavé téma. I když bych si spíš myslel, že nad něčím takovým budeš uvažovat ty, nebo tady Paddy."
Lessie vstala a sebrala encyklopedii ze země.
"Možná," utrousila pak a zadívala se do nebe. Tehdy byla mlha. Teď bylo jako vždy - obloha byla vystlaná četnými mraky, které byly připravené kdykoliv zakrýt slabě zářící slunce.
"Stalo se něco?" zeptal se Paddy opatrně.
Zavrtěla hlavou. "Asi… asi bych měla jít domů, kvůli mamce…"
"Tak jdi," přikývl Nogori, "a vyřiď pozdrav otci, ano?"
Lessie přikývla a s pozdravem se pomalu vydala k náměstí.
"Chovala se trochu zvláštně, nemyslíte?" zeptal se Paddy, když jim zmizela z dohledu.
Nogori přikývl. "Možná nějaké problémy doma."
Paddy se na něho smutně podíval. "To snad ne," konstatoval pak.
Zastavila se na náměstí a posadila se pod kašnu. Předevčírem to bylo. Předevčírem je Reg zavedla nahoru. A doma potom udělala scénu, jako by to, co jim ten den řekla, bylo ohromně důležité. A od té doby se chovala zvláštně, jako by byla uražená a na všechny nějak rozzlobená. Na Roberta a Scotta proto, že nikam ten den nešli, na ni a Paddyho proto, že nevzali její oznámení nijak vážně. Samozřejmě, že ne. K čemu by to také asi mohlo být? V zeměpise se nikdy neučili o dalších ostrovech. Kdyby nějaké existovaly, vědělo by se o nich. Alespoň tohle si Lessie myslela. Jenže Reg byla rozzlobená pořád, což u ní nebývalo zvykem. Také se nikdy nerozzlobila při něčem tak… hloupém, jinak to Lessie nemohla nazvat. Jenže teď, když nad tím tak přemýšlela, napadalo ji, jestli třeba Reg neměla pravdu. Jestli to její sdělení třeba opravdu nebylo důležité. Jenže k čemu?
S povzdechem znovu vstala, přešla náměstí na druhou stranu a otevřela dveře.
"Hej, Lessie!" vrhla se hned proti ní Reg, až ji to překvapilo a málem zase vypadla ven na ulici. Takhle přátelský tón od ní nečekala, ne teď.
"Pojď se mnou!" Reg ji dostrkala chodbou až do obývacího pokoje, kde bylo puštěné rádio.
Zrovna vysílali odpolední zprávy.
"Během dnešního dne byly zaznamenány otřesy okolo pobřeží," hlásil ženský hlas, "nejsilnější se naměřily v okolí Aryjské elektrárny. Mezi vědci stále koluje poměrně nová spekulace, zdali tato zemětřesení nevznikají právě činností reaktorů. Avšak podle toho, co říkají, nemají většinou otřesy ohnisko v okolí elektrárenských budov, ale v okolí útesů."
"Chápeš to?" zeptala se Reg klidně a vypnula rádio, "A před chvílí říkali, že někteří obyvatelé viděli pod mořskou hladinou cosi, co vypadalo jako obrovský had. Říkají to často, už od doby, co si pamatuju."
"Nikdy jsem ty otřesy nepochopila," pokrčila Lessie rameny, "táta říkal, že v okolí elektráren, které jsou postavené u moře, bylo slabé zemětřesení vždy."
Reg si povzdechla. "Ale ne, já nemyslela tohle. Já myslela…" pak jen mávla rukou a bezradně zavrtěla hlavou. "Snad radši nic."
Chvíli zadumaně stála a pak jí v očích zahořely staré známé jiskřičky.
"Tati? Můžu ještě na chvíli ven?" křikla do kuchyně. Otec se právě snažil vytvořit nějakou večeři. Normálně vařil velmi dobře, dnes mu však práce nějak nešla od ruky. Proto byl také mírně podrážděný.
"Ne, mladá dámo. Ještě jsi dneska nehrála na klavír."
"A ani nebudu," vyplázla Reg jazyk na otevřené dveře kuchyně.
"To jsem zvědavá," povzdechla si Lessie, "jestli se začneš hádat a prohraješ, budeš muset uklidit všechen nepořádek, co na tom klavíru je."
Skoro čekala, že se Reg znovu naštve, a tak ji překvapilo, když Reg jen přikývla.
"Já vím," usmála se pak a otočila se k východu. "Jdeš taky?"
Lessie přikývla. "Za chvíli jsem u vás."
Reg znovu kývla a vyběhla ven.
"Budete zpátky na večeři, ano? A dávej na Reg pozor," ozvalo se z kuchyně.
No, vypadá to, že je zase zpátky ve své kůži, pomyslela si Lessie.
"Jenže proč se včera chovala tak zvláštně?" otázala se pak nahlas zavřených dveří.
"Lessie se včera chovala zvláštně," prohlásil další den k večeru Paddy, když se usadil na své oblíbené místo pod kašnou.
"No, Reg také." Robert se sklonil, aby na Paddyho dobře viděl.
"No to právě, že ne," namítal Scott, "včera se chovala normálně."
"Ne," odmítl Robert, "říkala podivné věci."
"Hele, Robbie, co Reg říkala?" zvedl Paddy hlavu.
"No," rozhodil Robert rukama, "přemýšlela pořád o tom kopci." Slovo kopec vyslovil s jistým znechucením.
"Ale… už je v pořádku, ne?" ujišťoval se hned Scott.
"Vzhledem k tomu, že dneska vypadala normálně, je už určitě v pořádku," odbyl ho Robert.
"Díky," kývl Paddy a dál se jim nevěnoval. Nebo alespoň ne plně.
Jeho pozornost upoutala až Reg. Běžela přes náměstí domů. Vypadalo to, že má na spěch.
Asi za Lessie, napadlo ho. Chvíli ji sledoval, dokud nezmizela ve dveřích.
Najednou velké hodiny na vzdálené kostelní věži odbily osm hodin. Paddy si uvědomil, že právě končí doba, kdy může být venku.
"Ach jo," utrousil, "měl bych jít. Zítra, ano?"
"Jasně!" mávl mu na rozloučenou Scott.
Paddy se vydal na opačnou stranu náměstí. Se zvoněním zvonu si vzpomněl na pár věcí, které byly poměrně důležité. Alespoň pro jeho rodiče. Tak například umýt nádobí a to ještě dříve, než se oba vrátí i se strýčkem z Landscaperu.
S povzdechem se zastavil v kuchyni. Uklízení ze srdce nenáviděl, ale nezbývalo mu nic jiného, než to udělat.
Zrovna sahal po vodovodním kohoutku, když tu oknem spatřil Reg. Byla už venku z domu a bavila se s oběma chlapci. Vypadalo to, že se je snaží o něčem přesvědčit. Robert vrtěl hlavou a Scott jen tupě zíral.
Paddy toto dění chvíli sledoval, ale jen chvíli, protože pak se všichni tři otočili a rozběhli se skrz náměstí do ulic. Překvapeně se za nimi ohlédl. Bylo nad slunce jasné, že míří ke kopci nad městem. Ale teď? V tuhle hodinu? To se mu nechtělo líbit.
Lessie s radostí zaznamenala, že se matčina tvář zbarvila do slabého odstínu zralých meruněk.
Možná, napadlo ji, možná se z toho opravdu dostane.
Na druhou stranu se jí však zase zvedla horečka.
Dveře v předsíni se s rachotem zabouchly.
"Průvan," povzdychla si tiše. Pak si ale uvědomila, že je vlastně zavřela, když se vrátila domů.
Opatrně vykoukla ven z ložnice a spatřila Reg, jak si to rázuje ke schodům.
"Kam jdeš?" zeptala se překvapeně.
"To uvidíš," usmála se na ni Reg sebevědomě, "nech se překvapit."
Umíněně vyrazila dál po schodech.
"Hej, počkej…" začala Lessie, z ložnice se však v tu chvíli ozvalo slabé zasténání. Vypadalo to, že se matka probrala. Alespoň částečně.
Nerozhodně se ohlédla. Otec byl pryč a měl se vrátit až pozdě večer. Před odchodem jí nakázal, že má být u maminky, kdyby se náhodou něco stalo. A pokaždé, když se matka probrala, musel být někdo u ní, aby ji podpořil.
Povzdechla si. Reg vypadala jako obvykle, snad bude v pořádku.
Znovu se usadila u matčiny postele a vzala ji za ruku. Pauline se doopravdy neprobrala, nejspíš ji jen trápila nějaká noční můra.
Lessie se zahleděla ven z okna, pak znovu shlédla na Paulinu pobledlou tvář.
"Doufám, že ti bude brzy lépe," řekla polohlasně. Od rána se její stav zlepšil, alespoň to tak odhadovala. S každou minutou v ní začínala sílit naděje.
Z prvního patra se ozval šramot. Jak Lessie odhadovala, mohlo to jít z jejího a Regina pokoje. Chvíli to šramotilo tam, pak se to přesunulo na chodbu, pokračovalo do otcovy pracovny, po schodech dolů, do obývacího pokoje, kuchyně a pak se chodbou mihla Reg. Vyběhla ven a Lessie na ni už neviděla.
Co asi tak mohla hledat, napadlo ji. Reg se takhle chovala vždy, když se pokoušela něco najít a zrovna si nemohla vzpomenout, kam to dala. Nebylo na tom nic zvláštního, stávalo se jí to opravdu často.
Stejně tak ji napadlo, kam by asi mohla jít. Byl už poměrně večer, takže snad nikam daleko.
Docela bych šla také, napadlo ji, ale při pohledu na matku ležící na posteli ji tento nápad hned přešel. Nemůže ji tu nechat samotnou, alespoň zatím.
Slunce pomalu zapadalo za vrcholky hor na západě a Reg byla pořád pryč. Ne, že by odešla před nějak dlouhou dobou, to ne. Lessie si spočítala, že tomu může být tak čtvrt hodiny.
Někdo zaklepal na dveře. Vstala a otevřela.
"Reg?" ve dveřích stál však někdo jiný. Paddy. Všimla si, že je mírně pobledlý a udýchaný.
"Lessie," hlesl, "Reg a kluci…"
"Co?" když slyšela jeho ustaraný hlas, jímaly ji obavy.
"Šli za město…"
"Teď?" Lessie se na něj zmateně podívala, ale nechápala jen chvíli.
"Zatracená Reg," zamračila se. "Co by tam ale mohla dělat?"
"Mám dojem, že nemířili na vrchol."
"Někam jinam?" zamyslela se Lessie, "Co by tam Reg mohla chtít? Naopak bych si myslela, že je povede až nahoru…" Najednou ztuhla.
"Co?" trhl sebou Paddy.
Lessie se však beze slova otočila a vyběhla po schodech do otcovy pracovny.
Paddy na ni chvíli jen nechápavě zíral, pak se však rozběhl za ní. "Počkej!"
Ale to už Lessie zmizela za dveřmi. Dostihl ji, jak u stolu prolistovává jakýsi sešit. Když jí nahlédl přes rameno, zjistil, že je to notýsek, do kterého si někdo pečlivě ukládal doklady.
Po chvíli Lessie poklesly ruce. Zhluboka se nadechla, zadržela dech a pak jasně, zřetelně prohlásila: "Do háje."
Praštila s notýskem o stůl, až se několik průkazů rozletělo po jeho horní desce, popadla Paddyho za zápěstí a rozběhla se zpět ke schodům. Paddyho její rychlý pohyb rozhodil natolik, že zakopl a skoro na ni spadl. Nakonec však částečně udržel rovnováhu a klopýtal za ní.
"Co se děje?" ptal se vyděšeně, ale odpověď nedostal.
Lessie s pohledem přes rameno vyběhla ven a zamířila dále do města.
Tam bydlí Nogori, uvědomil si Paddy.
"Počkej," zabrzdil ji rychle, "už jsem to Nogorimu říkal."
"Aha? To jsi udělal dobře." Hned otočila směr.
"Vážně? Víš, šel bych za nimi, ale…" začal Paddy, Lessie ho však přerušila: "Ne, je to dobře, takhle budeme mít míň práce a ty nám pomůžeš."
"Aha. Ehm." Paddy nevěděl, co říct. "Myslíš?"
"Určitě," přikývla Lessie a rozhlédla se, kde že to vlastně Nogori stojí. Našla ho na cestě směrem k hoře.
"Co se děje?" zamračil se, když je uviděl. "Paddy se tvářil opravdu vyděšeně. Nejdřív jsem si myslel, že někde hoří."
Lessie prudce zavrtěla hlavou. "Nehoří, ale Reg leze s Robertem a Scottem nahoru."
"Nahoru?" podivil se Nogori, "Teď večer? Není to trochu moc riskantní?"
"Nebo ne přímo nahoru, nejspíš k elektrárně. A možná do ní…" Lessie ztěžka polkla. "Musíme je dohonit!"
"Počkej, ne tak zhurta," mírnil ji Nogori, ale Lessie se už vzdalovala po cestě nahoru.
"Netuším, co se děje," zavrtěl Paddy nešťastně hlavou a rozběhl se za ní.
"Zatracená holka, myslel jsem, že rozumu pobrala víc než její sestřička," zaklel Nogori a pospíchal za oběma, aby je neztratil z dohledu. Ještě tak aby se jim něco v jeho doprovodu stalo!


[1] Nikdo neví, odkud ten název vznikl. Všichni se však domýšlí, že to pochází od fakírů, kteří kdysi žili v pouštní provincii jménem Erisie.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama