Obrázek nad kapitolou odkazuje na obsah povídky.
Kdo by chtěl sledovat moji aktivitu, může navštíit i můj druhý blog.
Máte nějaké připomínky? Pište, prosím, sem.

29.7.2017
  • Poslední část 30. kapitoly Interregna

9.7.2017
  • Třetí část 30. kapitoly Interregna
  • Článek o Mítíru


Děti prázdnoty

3. srpna 2012 v 23:13 | Keavy

Píše se rok 500 před letopočtem…
Na úplném začátku si člověk nemůže myslet nic jiného, než že se octl v nekonečné modré pustině. Mořská hladina, brázděná vlnkami s bílými hřebínky na vrchu, se táhne před ním, za ním a dokonce i do stran, kam až oko dohlédne. Ale po chvíli se najednou jako velká příď lodi vynoří útes, který odkrývá celé pohoří a zem za ní, obehnanou z obou stran velkým oceánem.
Nad horami se vznáší velký tmavý stín, snad pták, nebo něco podobného. Chvíli krouží v závratné výšce, pak se však střemhlav vrhne dolů do prázdna pod sebou. A jak se blíží, dají se čím dál tím víc rozeznat dvě ohromná blanitá křídla přitažená k velkému tělu s šupinami lesknoucími se v dopoledním slunci matnou bronzovou září. Úzký ocas se ve větru ladně vlní, hlava dravé šelmy se na dlouhém krku otáčí dokola a bystrýma očima sleduje vše pod sebou, jako by chtěla celý ostrov kontrolovat.
Snáší se níž a níž, až vesničané na polích omráčeně zvedají hlavy. Mezi nimi ji také zvedá i jedno dítě. A zrovna to dítě jako první celkem zbytečně vykřikne: "To je drak! To je drak Childerich!"
To už drak zaboří své dlouhé drápy do skaliska pod sebou, napřímí se a s triumfálním řevem vychrlí do vzduchu sloupec ohně.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama